Přijeli jsme na prohlídku místa namačkáni v malém minicooperu s potiskem berušek. Ten kontrast stísněného prostoru v autě, protažení se při vystupování a široširý všehomír dané parcely nám poklepal na rameno jako starý známý. Nezvyklý výhled na pražskou kotlinu se všemi jejími dominantami, to vše zalité v jarní zeleni a obsypáno květy. Důležitost blízké přítomnosti matky přírody a její maximální vtažení do návrhu nám bylo jasné hned od prvních chvil, stejně jako směřování domu na neopakovatelné výhledy zalité sluncem a potřeba vymezit se od stávající bujaré zástavby na druhé straně ulice.
Jak se ale postavit k remaku návrhu architektonické ikony? Požadavku na větší počet bytů s menší plošnou výměrou původní záměr také příliš nevyhovoval, nastalo období tvůrčího kvasu. Po marných pokusech vtisknout již povolenému, byť trochu rigidně a přísně vyhlížejícímu projektu novou tvář, jsme přikročili k razantnímu řešení. Výsledkem budiž zcela nový dům vycházející z předepsaných tezí územního řízení, nikoliv vytunění stávajícího. Převzali jsme lišácky chytrý záměr dělení na sekce se systémem schodišťových jader. Zachovali jsme jejich šířku a rozposouvali vše v pravidelném rytmu tak, abychom se zbavili temných koutů mezi nimi, používání meziokenních clon zabraňujících pohledu z bytu do bytu a dalších neduhů. I když jsme zpočátku milovali myšlenku dvanácti sekcí a magii toho čísla (dvanáct měsíčků, dvanáct znamení zvěrokruhu, dvanáct apoštolů či dvanáct rozhněvaných mužů), odtrhli jsme nakonec hmoty od sebe, s jednou sekcí se rozloučili a vytvořili dva samostatné domy na jedné podnoži. Tento krok nám umožňuje propojení soukromých, poloveřejných a veřejných prostranství na obou stranách domu se zahradou za příjezdovou cestou, a to jedním místem, jedním mostem. Cesta za společným grilováním, dětskými hrami nebo jen posezením pod korunami stromů je volná a jasně daná profukujícím větrem.
Zásadně jsme se zamýšleli nad působením domu do všemožných stran. Orientace do ulice k jihozápadu je ideální z hlediska oslunění, ale přímý kontakt s domy na protější straně není pro nové obyvatele to pravé ořechové. Proto byty směřované tímto směrem vůči sobě terasovitě posouváme, vytváříme před nimi soukromé minizahrady- terasy skryté před všetečnými pohledy kolemjdoucích i sousedů, avšak vystavené slunci. Každá z nich má svůj strom, podle chuti majitelů záhon na bylinky nebo okrasné traviny a keře, zelený kout s popínavkami a květináči na všemožné druhy rostlin. Visutá zahrada, kde je každý obyvatel svým pánem, království soukromé zeleně, v parteru navíc rozšířené o nevídaně prostornou předzahrádku. Severovýchodní fasáda má zcela jinou kvalitu, byty sem orientované jsou magnetem pro ty, kteří milují výhled a rádi se jím nechají opájet. Některé jednotky jsou obohaceny předsunutou lodžií, ty nad nimi pak terasou. Zde aplikovaná zeleň jsou nižší, výhled nerušící a slunce nestínící traviny a křoviny. Uskakování pater směrem k drobnější zástavbě na severozápadě doplněné o střešní terasy horních bytů posiluje dojem vějířovitého rozvinutí nového domu všemi myslitelnými směry. Samostatný dům ve východní části pozemku je pak jakousi kombinací uskakování teras a lodžií svého kontinuálního souseda. Střecha obou svébytných hmot je zatravněná a osázená stromy, výlezy z horních bytů jsou tolikrát protřepanou, ale osvědčenou olivou v Bondově drinku. Společná, v terénu zapuštěná podnož je podhoubím, z kterého vše nové a svěží vyrůstá. Fakt, že se podařilo zredukovat počet podzemních podlaží na nutné minimum je jen horizontální čarou podtrhující správnost úvahy vtisknout návrhu novou tvář i koncept.
Toužili jsme do naší „Ještě novější Cibulky“ aplikovat všechny současné principy nového bydlení v metropoli. Zeleň, kterou obyvatelé vlastní a mohou se o ní libovolně starat, či si jí nechat minimálním nutným způsobem ošetřovat, ale která patří jenom jim samotným. Slunce a přívětivý stín listnatých stromů. Výhledy na matku měst orámované domácím prostředím. Pocit soudržnosti a sounáležitosti všech obyvatel v zelení kypících společných prostranstvích. Dům, který se při pohledu z letadla propisuje jen svými terasami s tušenými stolky a lehátky, jinak zcela splývá s přírodním prostředím. Geometrický rámec velkoměstské flory.
